1. Vznik

Katolické biskupství Starokatolíků existuje v Německu od r. 1873. Jeho vznik byl následek dvou závěrů 1. Vatikánského koncilu (1869/70), totiž o neomylnosti i univerzální jurisdikci (soudní moc) papeže. Přitom se jednalo o novoty, které měli posilovat stanovisko papeže v způsobu, který byl ve staré církvi neznámé. Mnozí angažovaní katolíci, též profesoři bohosloví, zvláště v německy mluvících zemích, odmítly tyto závěry koncilu otevřeně, poněvadž nemohli je srovnat se svým svědomím. Poté byli z římsko-katolické církve vyloučení. Z toho důvodu museli založit vlastní církevní obce a mít vlastní biskupy. Sídlo biskupa katolického biskupství Staro-Katolíků v Německu je od r. 1873 v Bonnu n.R.

[K začátku]

2. Označení

Aby charakterizovali dogmatizaci papežských mocenských nároků jako bezprávnou novotu, nazývali se její němečtí protivníci "ALT-KATHOLIKEN" (Staro-Katolíci). Tento název dává dnes příležitost k nedorozumění, avšak už se nedá měnit. Vlastně bychom se museli jmenovat reformovaní katolíci.

• My nejsme staří ve smyslu "zvláště konzervativní a fanatičtí", nýbrž ve smyslu původu - pracírkve.
• My jsme katoličtí, poněvadž pramen naší víry je jako svaté písmo (bible) tak i tradice církve prvního křesťanského tisíciletí.

3. Rozšiřování

Počítá se v Německu asi s aspoň 15.000 Staro-Katolíky (tendence stoupající!). Obce se najdou hlavně podél Rýna a v Bavorsku, dříve také v Sudetském Německu, kdežto v severním a východním Německu je jich krajně málo. Nezávislé katolické církve existují také v několika jiných zemích: Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko, Čechy, Polsko a.j.
[K začátku]

4. Znaky

Po nezávislosti od Říma bylo opraveno několik chybných rozvojů, jež se stalo v okcidentální církvi ve středověku. Nejdříve se dá zcela krátce říci: Staro-Katolíci stojí jako uprostřed mezi římsko-katolickou a evangelickou církví. Ve struktuře církevní správy jsou podobné evangelické církvi (biskupská-synodální).
V oslavě bohoslužeb se rozlišuje nepatrně od římsko-katolické církve (eucharistie).

4.1. Struktura vedení

Naše církev je vedena synodou, shromáždění zvolených představitelů všech obcí, přičem jen asi třetina jsou duchovní. Mezi schůzkami synody v odstupu několika let leží správa naší církve v rukou biskupa a synodálního zastupování, jež je volena synodou.

4.2. Bohoslužba

Hlavní bohoslužba o nedělích a svátcích je u nás vždy eucharistie (v jiných církvích nazývána mše svatá, Večeře Páně respektive Boží liturgie). K svatému přijímání (večeře Páně) jsou u nás pozvání všichni, kteří jsou pokřtěni a věří v přítomnost Pána ve své sv. Hostině. Přitom je podle jeho pokynu ("pijte z toho všichni...") všem účastníkům dán také kalich. Ostatní hostie jsou uschovány v tabernákelu pro přijímání nemocných.
Uctívání oltářní svátosti mimo eucharistii není obvyklé (aspoň v Německu).

4.3. Ušní zpověď

Naši kněži samozřejmě jsou k dispozici pro duševní rozhovory - na přání také pro jednotlivou zpověď. Ale nikdo není zavázán k jednotlivé zpovědi, poněvadž odpuštění hříchů je možné také ve všeobecném pokání v bohoslužbě.

4.4. Úřad a celibát

My máme trojnásobný úřad: Jáhen, Kněz, Biskup. Předává se svěcením.
Služba jáhna i kněze může být provozována také neplaceně vedle nějakého občanského povolání.
U Staro-Katolíků v Německu jsou od synodního závěru v 1994 ženy uplně rovnoprávné. Mají tutéž možnost přístupu k církevnímu úřadu jako muži. První dvě ženské kněži byly svěcené 1996.
Naši kněži nejsou zavázáni k bezmanželství (celibátu). Také pořadí termínů pro sňatek a svěcení není stanoveno.

4.5. Manželství a rodina

Po rozvodě znovu ženatí nejsou u nás vyloučeni. K novému církevnímu sňatku je u nás zápotřebí souhlasu faráře i biskupa.
My máme přírodní poměr k sexuálnosti a nemáme žádné předpisy týkající se prevence početí. Rozhodující je pouze to před Bohem zodpovídané rozhodnutí svědomí.

[K začátku]

4.6. Ekumena

Na mezinárodní rovině se staro-katolická biskupství spojily v roce 1889 k "UTRECHTER UNION". Biskupové se setkávají pravidelně v internacionální biskupské konferenci (IBK). President této konference (bez jurisdikčních plnomocí) je současný arcibiskup od UTRECHTu.
Dobré ekumenické vztahy ke všem křesťanským církvím je pro nás zvláštní přání.
S anglikánskými církvemi stojíme od 1931 v plné církevní společnosti ("FULL COMMUNION").
Také s pravoslavnými církvemi mohl být v dogmatických otázkách dosažen dalekosáhlý souhlas.
S římsko-katolickou církví došlo během a po II. Vatikánském koncilu k ekumenickým rozhovorům. Navzdory dalekosáhlé shodě v dogmatických otázkách se nepodařila dokončená v r. 1972 dohoda o pastorální pomoci pro chybějící papežský souhlas.
Od jejich založení v roce 1948 jsou staro-katolické církve členové v ekumenické radě církví (ECC). Na dolní rovině jsme všude zastupováni jako člen v regionálních ACK (pracovní společenství křesťanských církví).