[anglicky] | Staro-katolíci? Co pak je to? |
[německy] |
Je jen jediná křesťanská
církev, avšak tato se člení do mnohých místních církví,
jež se nazývají také zemské církve, biskupství atd.,
stručně "církve".
Většina církví má na svém čele biskupa a ony jsou
samostatné i nezávislé, jak např. evangelické, anglikánské
a pravoslávné církve. Biskupové římsko-katolických
biskupství však stojí všichni pod vedením papeže v Římě.
Katolická biskupství v Německu jsou pojmenovaná většinou
podle města, kde sídlí biskup, jako Magdeburg, Berlín, Erfurt
atd. - Méně známé je, že kromě toho v Německu ještě
existuje Katolické biskupství Staro-Katolíků.
Katolické biskupství Starokatolíků existuje v Německu od r. 1873. Jeho vznik byl následek dvou závěrů 1. Vatikánského koncilu (1869/70), totiž o neomylnosti i univerzální jurisdikci (soudní moc) papeže. Přitom se jednalo o novoty, které měli posilovat stanovisko papeže v způsobu, který byl ve staré církvi neznámé. Mnozí angažovaní katolíci, též profesoři bohosloví, zvláště v německy mluvících zemích, odmítly tyto závěry koncilu otevřeně, poněvadž nemohli je srovnat se svým svědomím. Poté byli z římsko-katolické církve vyloučení. Z toho důvodu museli založit vlastní církevní obce a mít vlastní biskupy. Sídlo biskupa katolického biskupství Staro-Katolíků v Německu je od r. 1873 v Bonnu n.R.
[K začátku]Aby charakterizovali dogmatizaci papežských mocenských nároků jako bezprávnou novotu, nazývali se její němečtí protivníci "ALT-KATHOLIKEN" (Staro-Katolíci). Tento název dává dnes příležitost k nedorozumění, avšak už se nedá měnit. Vlastně bychom se museli jmenovat reformovaní katolíci.
Po nezávislosti od Říma bylo
opraveno několik chybných rozvojů, jež se stalo v
okcidentální církvi ve středověku. Nejdříve se dá zcela
krátce říci: Staro-Katolíci stojí jako uprostřed mezi
římsko-katolickou a evangelickou církví. Ve struktuře
církevní správy jsou podobné evangelické církvi
(biskupská-synodální).
V oslavě bohoslužeb se rozlišuje nepatrně od
římsko-katolické církve (eucharistie).
Naše církev je vedena synodou, shromáždění zvolených představitelů všech obcí, přičem jen asi třetina jsou duchovní. Mezi schůzkami synody v odstupu několika let leží správa naší církve v rukou biskupa a synodálního zastupování, jež je volena synodou.
Hlavní bohoslužba o nedělích a
svátcích je u nás vždy eucharistie (v jiných církvích
nazývána mše svatá, Večeře Páně respektive Boží
liturgie). K svatému přijímání (večeře Páně) jsou u nás
pozvání všichni, kteří jsou pokřtěni a věří v
přítomnost Pána ve své sv. Hostině. Přitom je podle jeho
pokynu ("pijte z toho všichni...") všem
účastníkům dán také kalich. Ostatní hostie jsou uschovány
v tabernákelu pro přijímání nemocných.
Uctívání oltářní svátosti mimo eucharistii není obvyklé
(aspoň v Německu).
Naši kněži samozřejmě jsou k dispozici pro duševní rozhovory - na přání také pro jednotlivou zpověď. Ale nikdo není zavázán k jednotlivé zpovědi, poněvadž odpuštění hříchů je možné také ve všeobecném pokání v bohoslužbě.
My máme trojnásobný úřad:
Jáhen, Kněz, Biskup. Předává se svěcením.
Služba jáhna i kněze může být provozována také neplaceně
vedle nějakého občanského povolání.
U Staro-Katolíků v Německu jsou od synodního závěru v 1994
ženy uplně rovnoprávné. Mají tutéž možnost přístupu k
církevnímu úřadu jako muži. První dvě ženské kněži
byly svěcené 1996.
Naši kněži nejsou zavázáni k bezmanželství (celibátu).
Také pořadí termínů pro sňatek a svěcení není stanoveno.
Po rozvodě znovu ženatí nejsou
u nás vyloučeni. K novému církevnímu sňatku je u nás
zápotřebí souhlasu faráře i biskupa.
My máme přírodní poměr k sexuálnosti a nemáme žádné
předpisy týkající se prevence početí. Rozhodující je
pouze to před Bohem zodpovídané rozhodnutí svědomí.
Na mezinárodní rovině se
staro-katolická biskupství spojily v roce 1889 k
"UTRECHTER UNION". Biskupové se setkávají
pravidelně v internacionální biskupské konferenci (IBK).
President této konference (bez jurisdikčních plnomocí) je
současný arcibiskup od UTRECHTu.
Dobré ekumenické vztahy ke všem křesťanským církvím je
pro nás zvláštní přání.
S anglikánskými církvemi stojíme od 1931 v plné církevní
společnosti ("FULL COMMUNION").
Také s pravoslavnými církvemi mohl být v dogmatických
otázkách dosažen dalekosáhlý souhlas.
S římsko-katolickou církví došlo během a po II.
Vatikánském koncilu k ekumenickým rozhovorům. Navzdory
dalekosáhlé shodě v dogmatických otázkách se nepodařila
dokončená v r. 1972 dohoda o pastorální pomoci pro
chybějící papežský souhlas.
Od jejich založení v roce 1948 jsou staro-katolické církve
členové v ekumenické radě církví (ECC). Na dolní rovině
jsme všude zastupováni jako člen v regionálních ACK
(pracovní společenství křesťanských církví).